Rýmovačky

- neboť nazývat to básničkami by snad ani nešlo.

Z nebe se voda řine, skrývá dračí slzy.
Co se to stalo? Copak draka mrzí?
To lidé omezení a zlí... zvláště ti, jež druhé vedou.
Některé věci vysvětlit nechtějí a pochopit nedovedou.
To smutek a žal dračí způsobil, že se nebe mračí.
To díky lidem mstivým, slzami svými zemi smáčí.
Neplač můj draku, lidstvo sám nezměníš.
Ani když všecičko v popel teď proměníš...

(vytvořeno 1. 9. 2010)

Když hlava tě bolí a není o co stát
Když zklame tě někdo, koho jsi měl rád
Už není život jen barevný svět
Jaký mohl by ti každý závidět
Však netrap se a nedělej si vrásky
Vždyť život není černý a je plný lásky
Jen hledat musíš, vytrvat
U první překážky toho nenechat

Jó život není jen procházka růžovým sadem

Spíš lze přirovnat k bludišti za starým hradem
Ale ty se nesmíš jen tak vzdát
Protože ještě někdo tě tady má rád
I když se mnohokrát zdá že ne
Vždycky to alespoň trochu pomůže
Pohladí a pohýčká tě na duši
Tak usměj se, mračení ti nesluší

(vytvořeno kdysi ještě když jsem chodila na střední školu cca 1992-6)

Nad bílými mraky letí smutný drak, upouští z nozder tmavý kouř do oblak.
Slza mu stéká po drsné tváři a horké slunce neúprosně na křídla mu září.
Slza však neskane. Horkostí draka, slunečním žárem, absencí mraka.
Mávnutím křídel zažene chmury? A už se snáší k zemi z nebeské hůry.
Špatně se dýchá vysoko nad mraky, to platí pro lidi, ale i pro draky.
Oblohu protíná velký tmavý stín. To jenom smutný drak zahání svůj splín.

Jezero syčí, modrá voda se vaří, ve stříbrné vodní tříšti dračí hlava září.
Ze živlu vody jako obovitý, divný pták, vylétá smutný a trochu unavený drak.
Obloha šedne a protahují se stíny, nic nepomáhá zahnat drakovy splíny.
Do hor se začíná tiše vkrádat chlad, pálivé slunce pro dnešek ustupuje snad.
Drak plavně usedá za svitu červánků, skládá znavená křídla a uléhá ke spánku.
Cvrčci mu hrají, snad je to opera. Ráno prý bývá moudřejší večera.

(vytvořeno 14. 7. 2010)

V hlavě mi víří tři netopýři. Diví se diví že je tam prach...
Prach divně víří, že netopýři usednout mají strach...
Temno se vkrádá do prachu, mně nepomáhá od strachu.
Temnota tím strachem sílí a tehdy prosím všechy dobré víly,
ať temnotu rozptýlí, nechť nabydu zas vše ze své síly.
Ať svět je zase bílý, ať dokážu některým, jak se ve mně mýlí....

(vytvořeno 25. 6. 2010)

S úsměvem na rtech, s temnotou v duši...
Ptám se, ptám, zda se to sluší...
Oči to neřeknou, snad srce napoví
Zda -li všecičko čas zase napraví...

(vytvořeno 7. 3. 2010)